Pochovávání basy na Valašskoklobucku         

Pochovávání basy na Klobucku

 Je veselý fašankový zvyk, který se koná o masopustním úterku, až skončí fašankové obchůzky masek - obvykle večer.

Je to v podstatě lidová veselice s tancem, která o půlnoci končí „pochováním basy“. Pochovávání basy je humorný lidový  obřad.

Od tohoto dne nesmí hrávat muzika, zábavy se namají pořádat až do velikonoc.

Samotný obřad vychází z křesťanských obřadů – pochovávání nebožtíka. Zde však formou v humorné scénky.

O půlnoci vchází smuteční průvod do tanečního sálu. První  jde farář, ministrant, zpěváci a nosičí s basou.

Za nimi plačky a smuteční hosté. Všichni velice pláčí nad tím, že končí období veselého masopustního období.

Hudba hraje smuteční pochod a po pochodu se položí basa na nosítkách na zem a začíná obřad.

Kázání Faráře je vždy s nějakým přebreptem  při smuteční řeči:

Například: „Vážení zchátralí/pardon sešlí/, truchlící i truhlice.. příbuzní, alkoholici.. napití, či nenapití.

Po kázání hraje muzika fašankový nápěv:

„ Fašanky, fašanky aj pod obušky, my šecko bereme aj plané hrušky

Tutej nám nedali, tutéj nám dajú, komára zabili, slaniny majú..“

Pak se střídají odpovědi s hudbou:

Např: kostelní nápěv: Blahoslavená …nech ji Pánbů žehná..

Při obřadu se slova zamění podle toho kde se nachází „smuteční hosté“

                     Blahoslavené   Klobúky nech jich pánbů živí,

                     Zpropadená Lipina/dědina u Klobouk/ nech ju čert uchytí..

                     Sedmina s osminú to je patnáct

                     Devina s desinú je devatenáak je tam latinsko –valašské říkání:

Farář káže  latinsky a napúl valašsky:

In slivovicus veritas, u lipy spí rus, chlasta rum, funus bonus, štokum chlastárum, békadlum lomcovadlum…

Allen pomichalus, opicas majos et fortissimo blujos..

Dále se mluví o base a jejich vlastnostech

 Např. a protože naše zesnulá je rodu ženského, zapějme jí něco sladkého:

                                    Zpívá se : my jsme Valaši jedna rodina, valašské hory sú naša otčina

                                                    + opět se změní text..

Nebo se mluví o base jako ženě: „ženská- ta sa věčně hádá, i když to má také ráda

                                                     však naše babičky, dají si s gustem borovičky

                                                     zazpívejme si naposledy glória, ať už tú potvoru odvezú do krematoria…“

A pak se zpívají prosby:  Daj Bože Baso ať se letos urodí aspoň trnky

                                          Aby bylo v demižonech aspoňˇtrochu žbluňky

                                          Daj Bože Baso  Klobúkom    hodnéhu starostu..

                                          Aby sme sa měli  furt jak o postu…

Pak se chodí 3x dokola, smuteční hosté pláčou a berou do průvodu ostatní hosty

Basa  se pokropí : ovšem ne svěcenou vodou, ale štětkou na toalety a tou se kropí i hosté

Prosby a přísliby jsou velice aktuální, zaměřeny na to , co obec nebo město trápí.

Mění se každým rokem a reagují na politiku, volby, úřady..